Andaluský kůň
Andaluský kůň patří mezi teplokrevníky. Nejvýraznější vliv na jeho vznik mají arabští a berberští koně. Analuský kůˇpochází ze sluncem vysušovaných oblastí jižního Španělska.V 16. století se stal oblíbeným jezdeckým koněm evropských panovníků a významných jezdeckých mistrů, včetně angličana Williama Cavendishe, vévody z Newcastlu. Přímým potomnkem Andaluského koně je lipicán a ka dalším evropským plemenům ovliněným andaluskou krí patří frederiksborský,frízský a connemarský kůň.
- O přežití andaluského koně v průběhu staletí se zaloužili mnišské řády, především řád kartuziánů. Karutizáni se snažili zachovat čistou linii chovu, proto jejich koně dosahovali těch nejvyšších kvalit.
Specifikace
| Využití | drezura (španělská škola), korida, kočáry i shánění dobytka, rekreace, parkur (skokové soutěže) | ||
| Výška | 155 až 160 cm | ||
| Barva | většinou bílá často s tmavou barvou či ohonem, stále častěji hnědáci a velmi vzácně černá. | ||
| Původ | Andalusie | Stavba | mírně klabonosá hlava, dlouhá hříva a ocas, silný lehce klenutý krk, ocas nízko nasazen a nesen |
| Střediska chovu | Sevilla, Córdoba a Jerez de la Frontera |
Andaluský kůň měl značný vliv na chov mnoha známých plemen. Blízce příbuzní jsou mu např. Lusitánský kůň, Alter-real, Lipicáni, Starokladrubáci i několik němckých plemen. O přežití v průběhu staletí, která zahrnovala i některá velmi rušná období, se staraly mnišské řády především kartuzáni. V nejistých dobách ukrývali koně ve vzdálených klášterech, aby byli v bezpečí. Kartuzáni se snažili zachovat čistotu linie a důsledně šlechtilizvířata vysoké kvality. Andalusan má hrdou chůzi, je atletický, ačkoliv není rychlý a má laskavou a přátelskou povahu.
